Posledně jsme se v našem krátkém povídaní zaměřili na úspěchy našeho národního mužstva do 21 let, a to především z důvodu toho, že se během uplynulého týdne odehrála první část Mistrovství Evropy U21, naše reprezentace však skupinovou fází projít nedokázala a na turnaji tak končí.
Toto období bylo vyhrazeno pro vůbec první letošní reprezentační pauzu, během které započala naše dospělá reprezentace svou kvalifikaci na Mistrovství světa. Po třech odehraných utkáních můžeme konstatovat, že naše šance na kvalifikaci do hlavního turnaje se spíše snížili, a to především těsnou prohrou ve Walesu a právě proto, že se tento sraz nesl ve znamení kvalifikace na MS, se dnes zaměříme na poslední Mistrovství světa, kterého se naše Česká fotbalová reprezentace zúčastnila.
Mistrovství světa 2006 se konalo v sousedním Německu, a jedná se o vůbec jediné MS, kterého se od rozdělení ČSR naše fotbalová reprezentace zúčastnila, očekávaní byla velká, a to zejména proto, že dva roky předtím dosáhla naše reprezentace na 3. místo na Mistrovství Evropy. Češi se na turnaj kvalifikovali až po baráži s Norskem, kterou vcelku jistě opanovali po dvou výhrách 1:0. V následném losu jim do skupiny byly přiděleny týmy Itálie, která si později dokráčela pro titul, Ghany a USA.
Zdálo se, že reprezentace nemohla začít turnaj lépe, v prvním utkání si hravě poradila, zásluhou Rosického s Kollerem, s reprezentací USA 3:0, avšak hned na úvod druhého utkání s Ghanou nás brzkým gólem zaskočil střelec Asamoah Gyan, a poté co Ujfaluši dostal ve druhém poločase červenou kartu a Ghana následně svůj náskok zvýšila na 2:0, bylo jasné, že Češi budou muset v posledním utkání ve skupině proti Itálii minimálně bodovat. Itálie však žádné překvapení nedopustila a s přehledem vyhrála 2:0, toto utkání tak zatím i po 15 letech zůstává tím posledním ve kterém se naše reprezentace představila na Mistrovství světa, na tom vůbec nejprestižnějším turnaji, který by chtěl každý z fotbalistů alespoň jednou zažít. Tento turnaj je označován za konec naší nejlepší generace a začátek útlumu na mezinárodní scéně, po letech čekání to však vypadá, že naše reprezentace nyní nabrala správný směr a dokáže se vyrovnat i těm nejlepším mužstvům na světě, jak jistě svým výkonem demonstrovala v nedávném utkání s Belgii, či v kvalifikaci na ME s Anglii.
Doufejme a přejme si, že naší reprezentaci tak uvidíme na Mistrovství světa co nejdříve, a třeba hned příští rok v Kataru. Další část kvalifikace se rozjede až na podzim po letním Mistrovství Evropy a právě toto Mistrovství starého kontinentu nám může ukázat, zda-li opravdu dokážeme konkurovat těm nejlepším.