1. V sobotu jste se utkali s houževnatým mužstvem Jablunkova, ačkoliv jste v tomto utkání dlouho tahali za kratší konec, tak jste nakonec dokázali vývoj utkání zvrátit ve váš prospěch. Dokázal bys zhodnotit průběh utkání a věřil jsi po celou dobu, že můžete výsledek otočit?
„Utkání jsme začali tak jak jsme si v kabině řekli a již v 10. minutě jsme vedli 1:0, a to jsme tam měli ještě několik příležitostí na vstřelení další branky. V tu chvíli jsem si myslel, že tenhle zápas musíme jasně vyhrát, ale chvíli na to se zranil Trmal a my začali hrát úplně pasivně, byli jsme zatažení a poměrně snadno a sami jsme soupeři dali možnost dostat se do hry, ten nás ještě do poločasu za naší pasivitu dvakrát potrestal a my tak prohrávali 2:1. Po změně stran jsme chtěli hru změnit, ale dlouho se nám to nedařilo a soupeř měl dokonce i několik šanci zvýšit svůj náskok, bohudík v tuto chvíli při nás stálo i štěstí a my zůstávali na dostřel. Zhruba v 70. minutě jsem šel na hrot, pokusit se něco změnit a zjednodušit hru, což byla jedna z variant, které jsme probírali, kdybychom i nadále ztráceli, a jelikož jsem dal na konci dvě branky, které rozhodly o naší výhře, tak tento tah lze hodnotit jedině pozitivně. Ke konci jsem už byl smířený a dalo by se říct, že i spokojený s remízou, ale v poslední minutě se ke mně dostal odražený míč a já ho se štěstím uklidil za záda brankáře, i takový občas bývá fotbal a my v tomto utkání bezpochyby vytěžili z minima maximum.“
2. Na této výhře jsi měl velký podíl svými 2 góly, které jsi vstřelil v posledních 10 minutách, poté co jsi byl vysunut na hrot, je tato varianta nacvičena a kde vlastně radši nastupuješ, v obraně či v útoku?
„Tak tato varianta nacvičena není, ale už v Havířově jsem často přecházel při nepříznivém výsledku z obrany do útoku, takže jsem s tím počítal, že by to mohlo přijít. I trenér Filip Racko, s kterým jsem v Havířově nastupoval dobře ví, že se nahoře dokážu porvat a vstřelit i nějakou tu branku. Do budoucna by tohle určitě mohla být jedna z variant, pokud se nám nebude dařit. Co se týče mé oblíbené pozice, tak osobně bych chtěl hrát v útoku, protože v obraně každý bere jako samozřejmost to, když někomu ukopnu míč, nebo vyhraji hlavičkový souboj. Zkrátka mě baví střílet branky, a cítím se tak více užitečný a doceněný, ale nyní jsem lídrem nejlepší obrany v soutěži, takže si na svou pozici stěžovat nemohu a budu se především soustředit na to, abychom dostávali co nejméně branek.“
3. Nyní jste si připsali již 3 výhru v řadě a do konce podzimní části zbývají pouze 3 kola, co od zbytku této části očekáváš a jaké si kladete cíle?
„Tak očekávám především, že se k tomu všichni postaví poctivě a navážeme na výkony z minulých utkání. Naše cíle jsou zcela jasné, v následujících dvou utkáních chceme získat plný počet bodu tak, abychom v posledním podzimním kole mohli hrát s Bystřicí o 1. místo, a zajistili si tak dobrou výchozí pozici do jarních bojů.“
4. V létě jsi byl kabinou zvolen kapitánem mužstva, jak se cítíš v této nové roli a čekal jsi, že by si tě spoluhráči mohli vybrat za svého vůdce?
„Roli kapitána jsem už jednou zažil a musím říct, že se nejedná o nic jednoduchého. Jako kapitán musím jít příkladem celému týmu a sami hráči ze mě musí cítit, že se na mě mohou spolehnout a kdykoliv se o mě opřít. Na jednu stranu je to sice velká zodpovědnost, ale na druhou jsem rád, že si kluci zvolili právě mě, a že ve mně vidí toho lídra, který by mohl tu kabinu táhnout. Abych řekl pravdu, tak jsem trošku tušil, že by si mě kluci mohli zvolit, po přechodu Radima Peška do pozice hrajícího asistenta trenéra jsem byl v týmu jedním z mála zkušených hráčů, kteří připadali v úvahu pro tuto roli.“
